DISTANČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ - BŘEZEN 2021

1. TÝDEN

Distanční výuka I.docx

2. TÝDEN

Distanční výuka II.docx

3. TÝDEN

Distanční výuka III.docx

4. TÝDEN

Distanční výuka IV.docx

5. TÝDEN

Distanční výuka V.docx

6. TÝDEN

Distanční výukaVI

září 2020

V září jsme se konečně po dlouhé době opět všichni sešli! Moc jsme se na sebe těšili a první dny jsme si hodně povídali a užívali jeden druhého. Seznámili jsme se také s novými dětmi, které si u nás ve třídě rychle zvykají. My jim samozřejmě pomáháme, jak jen to jde.

Třída se během prázdnin hodně změnila. Nadchlo nás nové linoleum a také vybavení. Nejlepší jsou „žluté šuplíky“, kterým paní učitelky říkají „vzdělávací sady“. Je jich 24 a skrývají se v nich různé figurky, obrázky, ale taky ptačí hnízdo, srnčí parůžek, maličká egyptská pyramida nebo včelí vosk – zkrátka spousta zajímavých věcí. Začali jsme také pořádně pracovat na ponku. Už umíme zatloukat hřebíky a kleštěmi je zase vytáhnout. V kuchyňce jsme krájeli banány, jablka a hroznové víno. Uvařili jsme meduňkový čaj a právě se začínáme učit šít. Na knoflík zatím ještě nestačíme, ale počkejte do Vánoc!

Také venku děláme spoustu prima věcí. Na nových terasách si protahujeme tělo, učíme se některé cviky z dětské jógy nebo hry s padákem. Dřív, než začaly deště, se nám podařilo sklidit úrodu z našeho záhonku v atriu. Vypěstovali jsme si mátu, meduňku, pažitku a pár brambor. Těšili jsme se na dýni, ale tu nám schlamstli slimáci. Nevadí, třeba to vyjde příště…

V září jsme podnikli také náš první společný výlet v letošním školním roce. Vyjeli jsme si do obůrky na Bílé, abychom se podívali, jak žijí jeleni, mufloni nebo daňci. Nejvíc nadšení však vzbudil jezevec. Sympatie byly skutečně vzájemné, zvlášť když jezevec uslyšel šustění pytlíků se svačinou a ucítil vůni marmeládových koblih. Paní učitelky nám sice přísně zakázaly cokoliv jezevcovi nabízet, tvrdily, že jezevec takové věci nejí a bylo by mu určitě špatně, ale nevíme, jestli tomu skutečně rozumí. Tenhle jezevec totiž vypadal, že by ty koblihy slupl i s pytlíkem. No jo, zima se blíží.

Na konci září jsme spolu s Vámi malovali na trička veselé dopravní značky v rámci projektu „Nebezpečí číhá všude“. Moc Vám všem děkujeme za pomoc, trička využijeme při dalších akcích tohoto projektu.

A co nás čeká v říjnu? Vypravíme se na další výlet, tentokrát do Záchranné stanice živočichů v Bartošovicích, čeká nás „vánoční focení“, dopravní akce „Krok za krokem bezpečně a statečně“ a školákům začíná plavání.

Hezký začátek školního roku Vám všem přejí děti a učitelky z Montessori třídy.

Zapsala: Eva Drastichová



ŘÍJEN 2020

V říjnu jsme si povídali o podzimním lese. Každý den jsme se ve třídě blíže seznámili s jedním lesním zvířetem. Mohli jsme si sáhnout na kožešinu z lišky, srnce nebo jezevce. Pečlivě jsme zkoumali rozdíly mezi srnčím a jelením parohem. Víme, co které zvíře jí a jak se chystá na zimu.

Nezaháleli jsme ani venku. Sklidili jsme poslední dobroty z naší zahrádky, shrabali listí v našem lesíku a trénovali bezpečnou jízdu na dopravním hřišti.

V říjnu pokračoval projekt „Nebezpečí číhá všude“. Konečně jsme si mohli obléknout naše trička s veselými dopravními značkami. V nich jsme vyrazili na školní zahradu, abychom si užili prima dopoledne plné zábavných úkolů s dopravní a bezpečnostní tematikou s názvem „Krok za krokem bezpečně a statečně“. Naučili jsme se obvazovat zranění nebo přivolat pomoc k nehodě. Teď už víme, že přecházíme jen po přechodu a na kole musíme mít vždy helmu.

Legrace pokračovala o pár dní později akcí „Tančící značky“, při které jsme si pořádně zařádili. Však se mrkněte do galerie.

Krásný podzim a pevné zdraví Vám přejí všichni z Montessori třídy.

Zapsala: Eva Drastichová



listopad 2020

V listopadu jsme mezi sebou přivítali kamarády, kteří byli delší dobu doma se svými rodiči. Připomněli jsme si znovu pravidla společného soužití, abychom se ve školce všichni cítili bezpečně a spokojeně.

Blíže jsme se seznámili se stromy, prozkoumali jsme listnáče i jehličnany na školkové zahradě. Zaujaly nás smrky a borovice, nejraději máme ale jinan, co roste u našeho pískoviště, protože jeho listy vypadají jako zlaté. Vyzkoušeli jsme si podzimní tvoření (frotáž listů nebo experimentování s podzimními barvami). Zpívali jsme podzimní písničky a naučili se několik básniček, jednu dokonce přímo o měsíci listopadu.

Podzimní počasí nás nutí pořádně se oblékat. Učíme se proto zapínat knoflíky, zavazovat tkaničky a skládat oblečení. Rádi děláme co nejvíc činností sami, dejte nám prosím něco, co si snadno zvládneme obléknout a v čem se můžeme ušpinit, abychom mohli venku zůstat co nejdéle a pořádně si to užít.

V listopadu pokračoval projekt „Nebezpečí číhá všude“, tentokrát akcí s názvem „Aby se nic nestalo“. Vyzkoušeli jsme si, jaké je to stát se hasičem, policistou nebo zdravotníkem. Zahráli jsme si různé vzdělávací společenské hry, skládali puzzle sanitky či hasičského auta. Povídali jsme si také o nepříjemných situacích, které nás mohou potkat ve škole či v různých kroužcích (posmívání, šikana) a jak se jim bránit. Zkrátka už víme, co dělat, aby se nic zlého nestalo.


V prosinci nás čeká mikulášská nadílka a vánoční den. Už se moc těšíme.

Krásný advent Vám přejí všichni z Montessori třídy.


Zapsala: Eva Drastichová



prosinec 2020

Prosinec ve třídě Štaflík a Špagetka

Prosinec je pro nás především měsícem těšení na Vánoce. Hned začátkem prosince jsme si ve třídě ozdobili adventní věnec a pak na něm každý týden zapalovali jednu svíčku. Postupně jsme se seznámili s různými zvyky, které se v adventním čase dodržují. Uklízeli jsme, vyráběli vánoční přání, postavili betlém a utrhli barborku a nakonec ozdobili stromeček. Protože už umíme pracovat na ponku, mohli jsme rodiče překvapit dřevěnou vánoční ozdůbkou, kterou jsme si sami vyrobili. Čekání jsme si zpříjemnili také krájením a loupáním ovoce a očicháváním vánočního koření. Největší radost nám udělala mikulášská nadílka a první sníh.

Konečně nastal „školkový vánoční den“. Ve třídě už od rána vládla slavnostní nálada, na elipse jsme rozkrojili jablíčko, abychom zjistili, jestli budeme v příštím roce zdraví. Hvězdička z jadérek nám prozradila, že ano. Pouštěli jsme si lodičky ze skořápek ořechů, ale Ježíšek stále nikde! Přitom jsme občas zaslechli tichounké zvonění, jako by obcházel okolo, ale nějak se mu k nám nechtělo. Konečně nás napadlo, že Ježíšek je možná plachý a chce zůstat neviděný. Vydali jsme se tedy do naší mini ZOO, abychom donesli nadílku zvířátku a doufali jsme, že snad… A opravdu, když jsme se vrátili do třídy, bylo pod stromečkem plno dárků. To bylo radosti! Představte si, že Ježíšek nezapomněl ani na paní učitelky a paní uklízečku. Děkujeme, Ježíšku! A děkujeme také všem rodičům, protože bez nich by spousta z toho vánočního nadšení nebylo.

Tak ať je ten příští rok aspoň o malinko klidnější, přejí všichni z Montessori třídy.

V lednu nás (tedy spíš paní učitelky a rodiče budoucích školáků) čekají konzultace a rádi bychom se vypravili do Bělského lesa.

Zapsala: Eva Drastichová



leden 2021

„Leden je měsíc plný ledu,“ zpívá se v písničce Měsíce od Hradišťanu. Letos to opravdu platilo, a tak jsme si užívali hraní s rampouchy a sněhem. Prohazovali jsme cestu k našemu lesíku, stavěli sněhuláky, dělali andělíčky a další lumpárny, které nás průběžně napadaly. Střídavě tálo a mrzlo a my jsme mohli pozorovat, jak na kalužích vzniká ledová krusta a pak zase mizí, jak sníh na střechách taje, voda stéká a znovu zamrzá do podoby rampouchů. Ve třídě jsme si vyzkoušeli pokusy s ledem a sněhem. Na vlastní oči jsme viděli, jak se nádherně bílý, jiskřivý sníh proměnil ve špinavou vodu. Některé z nás to konečně přesvědčilo a už si nebudeme ze sněhu dělat zmrzlinu a z rampouchů lízátka.

Naučili jsme se spoustu nových básniček a písniček o zimě. Nejoblíbenější je „Kuli, kuli kulilá, to je koule sněhová“ a „Jedna vločka, druhá, třetí“. Když budete chtít, rádi vás je taky naučíme.

Povídali jsme si o tom, jak tráví zimu ptáci, kteří neodletěli do teplých krajin. Na smrky v našem lesíku jsme zavěsili krmítka a pravidelně je plníme vlastnoručně namíchanou směsí semínek, ořechů a máku. To mají sýkorky a vrabci pochoutku! Paní učitelka nám vyprávěla, že se brouci a další hmyz v zimě zavrtají do země a tam spí. Nedalo nám to a hned jsme začali odklápět všechny kameny a dloubat klacíky do hlíny. A vážně jsme ji našli! Maličkou spící larvičku. Pojmenovali jsme ji Amálka. Jak jsme ji ale brali do dlaní, zahřáli jsme ji a ona se probudila. Bylo nám to líto. Abychom to napravili, postavili jsme Amálce nový domek a znovu ji uložili ke spánku. Snad ji žádná vrána nesezobne.

Ve třídě se učíme pracovat s hlasem, to znamená nešeptat ani nekřičet, ale mluvit tak, abychom si mohli klidně popovídat s kamarádem a přitom nerušili ty, kdo počítají s korálky, píšou na tabuli nebo stavějí složité stavby z kostek růžové věže. Sami víme, jaké soustředění taková „velká práce“ vyžaduje.

Na konci ledna se ve škole dostává vysvědčení. Také my jsme si povídali o tom, co se nám daří nebo nedaří, co se nám ve školce líbí a co ne či co bychom si přáli. Napadlo nás, že bychom potřebovali „tvořící krabici“, která bude plná materiálu a pomůcek pro volnou tvorbu. Sepsali jsme si, co všechno do krabice dáme, a paní učitelky nám to připravily. Už se těšíme, co vyrobíme. Však sami uvidíte.

Krásnou zimu přejí všichni z Montessori třídy.

Zapsala: Eva Drastichová



ÚNOR 2021

V únoru jsme si povídali o našem těle, hlavně o smyslech, kterými vnímáme svět. Vyzkoušeli jsme si spoustu aktivit na rozvoj zraku, sluchu či hmatu. Víte, že hmat bydlí nejen v prstech, ale i na chodidlech a vlastně všude, kde cítíme dotyk? Hned jsme si to vyzkoušeli na „chodníčku pro bosé nohy“. Nejoblíbenější byla samozřejmě pomůcka „čichová“, plná vůně mandarinek, kávy, sušených hub a bezu – zkrátka všeho, co paní učitelka ve své spíži našla. Naše bádání jsme zakončili prožitkovým projektovým dnem „Zimní snění“. Vyzkoušeli jsme si intuitivní kreslení a tanec. V „kouzelné místnosti“ s názvem snoezelen jsme si vychutnali kamínkovou masáž, zvuk sansuly a dalších hudebních nástrojů a relaxovali s lávovými lampami.

Další parádní akcí byl výlet do Bělského lesa. Stavěli jsme domečky z větví, poslouchali zvuky lesa a pozorovali stopy v blátě. Vrátili jsme sice celí špinaví, ale plní zážitků.

Stejně jako při bobování na školkovém kopci. Sněhová nadílka nám umožnila sednout na bobovací lopaty a svištět po uklouzaném svahu skoro až k plotu zahrady. Paní učitelky sníh taky milují a dokonce se i občas sklouzly. Největší radost však měly z toho, že jsme se k sobě chovali ohleduplně a laskavě. Ale to my přece umíme ☺.

Koncem února nás čekala velká výzva. Ačkoli za okny panovalo zimní počasí, my měli za úkol namalovat velkoformátový obraz na téma „vítání jara“. Bude zdobit prostory, kde sídlí odbor školství a kultury ÚMOb Ostrava -Jih. Zhostili jsme se toho s nadšením a velkou zodpovědností. Jak obraz vznikal i na jeho závěrečnou podobu, se můžete podívat do fotogalerie. Kdybyste neuhodli, z čeho jsme vyrobili kmen a větve, tak z opravdové dýhy. Paní učitelky s úžasem sledovaly, jak dokážeme spolupracovat a pomáhat si, když nám o něco jde. Opět nezbývá než říct, ale to my přece umíme ☺.

Už se těšíme, co nového se naučíme v březnu.

Zdraví všichni z Montessori třídy.

Zapsala: Eva Drastichová



duben 2021

V dubnu se ti starší z nás po šesti týdnech distanční výuky zase sešli ve třídě. Všichni jsme se moc těšili. Naše první společné téma bylo „Domácí zvířata“. Paní učitelky měly v plánu výpravu na Jarošův statek ve Studénce, ale bohužel to kvůli Covidu nevyšlo. Tak jsme pracovali alespoň s modely zvířat, naučili se správně pojmenovat samce, samice i mláďata a navštívili naši mini ZOO v koridoru. Paní učitelka Eva si pořídila štěňátko mopse, a tak jsme se kochali alespoň fotografiemi.

Další dva týdny se nesly ve znamení sázení, setí, zalévaní a pletí. Hádáte správně, stali se z nás „malí zahradníci“. Zaseli jsme si každý do svého kelímku semínka řeřichy, pečovali o ně a sledovali, jak klíčí a rostou. Až budu rostlinky dost vysoké, odneseme si je domů a ozdobíme si s nimi třeba chleba s máslem. To bude mňamka! Druhý pokus se týkal podmínek růstu. Zasadili jsme naklíčené fazole do květináčů a ty umístili ven, na okno a do skříně. Některé zaléváme vodou, jeden vodou s olejem a jeden dokonce vůbec. Jsme zvědaví, jak to s nimi dopadne.

V rámci projektu Malí přírodovědci jsme vyrazili na terénní mapování do Bělského lesa. Nakreslili jsme si mapu, kudy jsme postupovali, a zapsali si do ní, co jsme v daném místě slyšeli, viděli, cítili, hmatali. Byla to veliká zábava. Největší radost nám nakonec udělala obyčejná kaluž plná bláta. Vzpomínáte, jak jsme vypadali? Jestli ne, mrkněte do galerie.

Koncem dubna nás čekalo i slibované velké tvoření. Vyráběli jsme obří model stromu s ptačím hnízdem a menší obrázky zachycující, jak se strom mění v průběhu roku. Obměnu potřebovala také naše galerie „Nad schody“. Až půjdete do školky, můžete se podívat na nová umělecká díla.

Krásný začátek jara a kéž už se brzy potkáme všichni, to si přejí děti a učitelky z Montessori třídy.

Zapsala: Eva Drastichová


květen 2021

V květnu se školka otevřela pro všechny děti. To bylo radosti! Konečně jsme byli zase všichni spolu. Nejdřív jsme si povyprávěli nové zážitky a pak jsme se pustili do velké práce. Zkoumali jsme včely a další hmyz. Máme dokonce pozvanou paní včelařku, abychom se o včelách dozvěděli úplně všechno! Protože zatím do třídy nikdo cizí nemůže, poslala nám alespoň ukázku svého vybavení. Všichni jsme si vyzkoušeli včelařskou kuklu a rukavice. Ochutnali jsme pravý včelí med. Na „stolečku pozornosti“ máme čmeláka, sršně, vosu a včelu, takže teď už je i venku bezpečně rozeznáme. Matýsek obohatil naši sbírku o plástev a Štěpánka zase o hnízdo ptáčka stehlíka.

Jarní slunko nás lákalo ven. V altánku jsme si užili venkovní „elipsu“ s mandalou z jarních květin. Na výpravě do Bělského lesa jsme tentokrát sbírali úlovky, Majda našla hlemýždě a Zuzanka houby.

V rámci projektu „Zahradní architekti“ stavěla celá školka stavby z písku a dalších přírodnin. Nejprve jsme nakreslili plánek a pak podle něj všichni společně budovali velkou stavbu. Porota složená z paní ředitelky, paní ekonomky a paní uklízečky Karinky pak hodnotila, která stavba je nejpodařenější. Vyhrálo auto třídy Pejsek a Kočička, ale náš hrad se také povedl a hlavně se nejvíce podobal plánku.

Léto je v plním proudu a my už se těšíme na červen, kdy nás čekají výlety (10. června na Hukvaldy a 16. června do obůrky na Bílé). V plánu máme také pohybové odpoledne, projektový den „Bez včely to nejde“ a rozloučení se školáky.

Zapsala: Eva Drastichová