V září jsme v Rákosníčku zbyly jen 4 děti, ostatní kamarádi jsou už ve škole v první třídě. Sice nám tu trochu chybí, ale už máme kamarády nové. Nejsou vlastně až tak noví, protože jsme se s většinou z nich potkávali ve scházecí třídě v Bobku.

Na začátku jsme se seznamovali se jmény kamarádů ve třídě, připomínali jsme si pravidla třídy, kruhu, v umývárně, v šatně, kam ukládat hračky a ostatní věci (stále si vše musíme připomínat 🙂). Také jsme si povídali, kde jsme trávili prázdniny. 

S novým školním rokem přichází i podzim a s ním dozrávání a sklizeň ovoce a zeleniny. Naše paní učitelky i my děti jsme si do třídy přinesli různé ovoce a zeleninu a vytvořily z nich pěknou výstavku. Třídili jsme, poznávali, počítali, přiřazovali a ochutnávali. Zažili jsme i spoustu legrace - vystupovali jsme na schůdky a dělali, že trháme jablíčka, potom jsme je přenášeli ve dvojicích na malém koberečku, hráli si na traktory s vlečkou, stříhali, lepili, tvořili, z brambor jsme vyráběli bramborovou tiskárnu, kterou jsme využili při tvoření podzimního stromu s ovocem a dělali mnoho dalších zajímavých věcí, které pro nás vymýšleli naše paní učitelky. Naučili jsme se i nové písničky a básničky.

Písničky:

Schovávaná s jablíčkem  

Ukaž se mi jablíčko!

Neukážu Ančičko,

schovám se ti za lupen,

hledej si mě celý den!

Už tě vidím jablíčko,

já chci dolů Ančičko,

zima je mi, zebe mě,

skočím dolů, chyť si mě.

Kopu, kopu brambory

Kopu, kopu brambory,

mám jich plné komory,

uvařím je na loupačku

pozvu na ně naši Kačku,

//: ta se bude mít ://

Kopu, kopu brambory,

mám jich plné komory,

uvařím z nich hrnec kaše,

pochutná si na nich Vašek,

//: ten se bude mít ://

Báseň

Nesla si Evička jablíčka v košíčku

Potkala Pepíčka, měl novou čepičku.

Pepíčku, Pepíčku, půjč mi tu čepičku

Půjčím ti Evičko, až mi dáš jablíčko.

Prima také bylo, že sluníčko svítilo a hřálo skoro jako v létě a my mohli chodit ven vydovádět se na zahradě, na dopravním hřišti, na terasách, stavět z písku nebo tvořit z dřívek v altánu. Doufáme, že nám počasí ještě nějakou dobu vydrží.

Co nás čeká v říjnu? 

Budeme si povídat o podzimu v lese, barvách podzimu a bezpečném chování na silnici.

Zapsala: Jitka Gniadková

Stanislava Viktorinová

Červená se zlatou a troška rudé,

copak to, malíři, copak to bude?

V krajině kolem nás, všude tady

zamíchám barvičky dohromady!

Tato písnička se nám moc líbila! Zpívali jsme ji i rodičům, když si za námi přišli jedno odpoledne pohrát a podívat se, jak nás to v té školce baví. Postavili s námi parádní stavby, zahráli různé hry, a protože jim to tak šlo, dostali od nás sladkou odměnu- bonbon. Bonbonů máme opravdu dost, protože jsme v říjnu slavili několikrát narozeniny a zatím jsme je nestihli všechny sníst.

Malíř podzim začal malovat svým štětcem a my jsme se k němu s radostí přidali! 

Malování a tvoření máme dost rádi, a tak nám přišla vhod také kaštanová nadílka.  Z kaštanů a špejlí jsme si vyrobili malého kamaráda “Kaštánka”,podařily se nám také zvířátkové postavičky, sestavili jsme i kaštanové číslice. Některé z nich už pojmenujeme, dokážeme napočítat tolik kaštanů, kolik řekne paní učitelka a vůbec se nespleteme (když dáváme pozor)!

Líbila se nám i soutěž v přenášení kaštanů na lžičce. Museli jsme se u toho pořádně soustředit! Někteří z nás se to zatím teprve učí, ale paní učitelky nás pochválily za naši snahu a chuť soutěžit. 

A protože nám počasí přálo, mohli jsme tvořit, kreslit a hrát si i venku. Nezapomněli jsme také vyčistit a připravit náš vyvýšený záhon na zimu. O hrábě a hrabání barevného listí byl velký zájem. Tak snad si to hrabání ještě do zimy užijeme!

Rádi si taky hrajeme na dopravním hřišti. Dost jsme ale museli přemýšlet nad názvy dopravních značek. Pořád se nám to plete!  Možná by nám pomohli dospěláci, se kterými jezdíme často autem na výlety. Občas se ale na výlet vydáme i vlakem! A o něm jsme se taky naučili jednu básničku:

Jede si vláček, jede si

přes pole, louky, přes lesy.

Když se mu chce, tak zatroubí

a my s ním jedem na houby.

Uprostřed lesa stanička…… - ale proč by to měla paní učitelka celé psát? Vždyť my to umíme! Tak vám to pěkně řekneme sami!!!

Ještě něco málo o tom, co nás čeká v listopadu:

• vánoční focení

• divadlo

A málem bychom zapomněli- v tělocvičně bylo taky fajn!!!

Zapsala: Jitka Gniadková

Stanislava Viktorinová

Začalo to v Divadle loutek Ostrava. Viděli jsme představení o vose Marcelce, které nenarostla křídla, a tak měla na létání letadélko. Ale to se jí rozbilo a ona hledala pomoc u lesních zvířátek. Moc se nám líbilo představení i celé divadlo! No a protože jsme si to chtěli také vyzkoušet, jak se takové divadlo hraje, tak jsme si půjčili moc hezké divadelní kostýmy v naší školce, a zábava mohla začít! Trochu se nám ty pohádky pletou, ale Karkulku s vlkem, babičkou a  myslivcem jsme zvládli na jedničku! Dokonce jsme dokázali postavit i jeviště s kulisami, hlediště s očíslovanými sedadly- no prostě jako v opravdovém divadle.

Ale nemůžeme hrát jenom divadlo! Čekalo nás mnoho další zábavy. Tak třeba cvičení ve velké tělocvičně základní školy. Tam jsme se pořádně vyřádili! Mají tam i obrovskou kozu (bez rohů), kterou jsme zkoušeli přeskočit. Asi budeme muset ještě trochu vyrůst, abychom ji nemuseli jen přelézat. Nám to však vůbec nevadí, protože v naší školce máme takovou menší “kozičku”, a tu hravě zvládneme! Trénuje nás přece sokol Pepík! S ním cvičíme,  a plníme úkoly i v pracovních sešitech. A naši rodiče nám s tím určitě rádi pomohou. Byli se za námi ve školce podívat a je jim asi jasné, že to tričko a kraťasy nebo tepláky na cvičení ve velké překážkové dráze prostě potřebujeme! A určitě to pro ně nebude těžký úkol, když s námi zvládli jedno odpoledne dokonce i vydlabat dýně. Byla z nich parádní výzdoba na školní zahradě. Jenomže tu brzy vystřídala bílá peřina. Měli jsme z ní velkou radost a hned jsme zkoušeli postavit malé sněhuláčky. Některým se však brzy promočily rukavice. Musíme rodičům připomenout, že sněhu bude stále více a my potřebujeme rukavice, které něco vydrží!

No a kromě sněhu, Mikuláše a cvičení ve velké sportovní hale na Dubině, nás v prosinci snad čekají taky Vánoce! Už se moc těšíme na dárečky, světýlka, cukroví…A mezitím někteří z nás začnou 8.12. chodit do plavání. Tak doufáme, že se na to vánoční odpoledne s rodiči (19.12.) stihneme naučit alespoň nějakou koledu! A kdyby ne, tak nám to naši určitě prominou! Vždyť to čekání na Ježíška nám dá v prosinci ještě pořádně zabrat!

Tak zase v prosinci ahoooj!

Zapsala: Simona Maršová

Máte rádi čekání? Čekání na cokoliv- na pohádku v televizi, na oběd, když vám už kručí v břiše, na sladkou dobrotu, která leží v nákupním vozíku a fronta u pokladny je tak dlouhá, …. Čekání nemáme rádi, protože se u toho moc nudíme. No a v prosinci jsme stále na něco čekali. Naštěstí jsme měli pořád tolik práce a zábavy, že jsme se nudit nestihli!

Nejdříve jsme čekali na Mikuláše. Natrénovali jsme pro něj i písničku, ale nakonec jsme ho viděli jen z okna. Prošel naší zahradou, zamával nám do oken a zase zmizel! Asi hledal ty dva- anděla a čerta. Ale některým z nás se dost ulevilo, když bylo jasné, že čert už nepříjde. Na chodbě jsme potom našli koš plný balíčků s dobrotami a na každého z nás se dostalo. Tak jsme to zase letos zvládli a můžeme čekat na další prosinec.

A po mikulášské nadílce čekání na něco pokračovalo. Z celého roku je toto čekání asi nejtěžší- čekání na Ježíška! Dopisy už jsme doma položili za okno, a co teď? Zase jen čekat a čekat. A protože čekání je nuda, tak jsme šli raději do mega velké sportovní haly. Tam to byl ,,fičák“! Běhání, skákání, přelézání, florbal, fotbal…, soutěže a mnoho dalšího pod přísným dohledem trenérů. Všechno jsme zvládli! Někteří z nás si taky jednou v týdnu chodí zaplavat do bazénu v Brušperku. Zkrátka sportování a pohyb nás baví.

A bavilo nás taky pečení cukroví. Na vánoční odpoledne s rodiči jsme napekli voňavé linecké s rybízovou marmeládou. No a po báječném odpoledni se zpěvem koled, pohádkových písniček a jablíčkovém tvoření vánočního svícnu jsme se dočkali i toho nejdůležitějšího- dárečků pod naším vánočním stromečkem. To bylo radosti!

Tak ještě teď vydržet do Štědrého dne a čekání v prosinci máme za sebou!  A v lednu si povíme, jak jsme prožili Vánoce a Silvestr u nás doma. Taky se půjdeme podívat na návštěvu do první třídy základní školy, budeme se učit pravidla nových společenských her, které jsme dostali pod stromeček (počítání, barvy…), a taky si povíme něco o bezpečnosti při sportování a hrách na sněhu- jestli ještě nějaký napadne. Tak zatím ahoj a zase v lednu!  

Zapsala: Jitka Gniadková

Vánoce za námi a první měsíc dalšího nového roku před námi. Měli jsme týden na ukázky svých nejmilejších vánočních dárečků z domu. To se nám moc líbilo, ale na školkové hračky jsme trochu zapomněli. A to se zase nelíbilo našim paním učitelkám. Proto jsme se společně snažili domluvit na tom, že ti naši milovaní plyšáci na nás budou čekat každý den doma, než se vrátíme ze školky. Vždyť ve školce máme na hraní všeho dost a měli bychom se také něčemu přiučit, ne si jenom hrát. 

Učit nás přišla také jedna slečna- říkala si zubní preventistka, tak asi tušíte, co nás naučila. Ale skoro každý už věděl, jak si máme ty naše zoubky správně čistit, aby nás nic nebolelo, a aby se na nás ta zoubková víla nezlobila, že dáváme pod polštář nějaké děravé zuby!

Venku jsme si ještě užívali na sněhu- sněhuláci, bobování, ochutnávání sněhu a ledu- to některým z nás velice chutná, ale paní učitelky to nerady vidí! A tak se to snažíme odnaučit. Vždyť v tom bílém sněhu je tolik černého prachu a smetí! Mohli bychom z toho onemocnět. Potom by někteří z nás, co byli vytipováni jako odvážní a zdatní sportovci, nemohli trénovat na Pohybový festival mateřských škol. Házet medicinbalem, běžet se štafetovým kolíkem, skákat do dálky…- to chce pořádnou formu!

Ani ten sníh nevydrží věčně. No a když roztál, to byla podívaná! Při vycházkách to na zemi místy vypadalo jako na smetišti- psí hovínka, vybouchané rachejtle ze Silvestra a třeba rozbité sklo. To jsou nebezpečné věci, a paní učitelky nás vždy poučí, jak se máme v takových situacích chovat-  nic takového nesbírat a na nic nesahat.  Ale některým z nás se přece jen podaří nějaký zajímavý úlovek propašovat v kapsách až domů.

Moc se nám líbilo hraní na tři krále. To jsme mohli v královských korunách Kašpara, Melichara a Baltazara přinést do Betléma dárek pro malého Ježíška. Některým z nás dalo dost práce vymyslet a vybrat ten správný dáreček. Nakonec to všichni zvládli.

Dárečky jsme nesli také do první třídy základní školy. Pozvali nás totiž na návštěvu a to se sluší přijít s dárečkem. Připravili tam pro nás moc zábavné dopoledne a my jsme je na oplátku pozvali zase k nám do Rákosníčka. Snad se jim u nás bude líbit! Vždyť většina z nich si k nám ještě loni chodila hrát. A dnes už jsou z nich ostřílení prvňáci. Už se na ně těšíme!

Taky se těšíme na karneval (22.2. dopoledne). A než si na něm zaskotačíme, tak si musíme nějak vyzdobit naši třídu. A s tím by nám mohli pomoci rodiče. Zveme všechny na tvořivé odpoledne do Rákosníčka (20.2. od 14.30. do 16.15.) a společně si vyrobíme karnevalové dekorace. Nové nápady a inspirace vítány!

Mějte pěkný únor a v březnu ahoj!

Zapsala: Gniadková Jitka

KAŽDÝ MÁ SVÉ POVOLÁNÍ, PRÁCI ČILI ZAMĚSTNÁNÍ!

A povolání nás provázala celý únor. Hráli jsme si na různá povolání a občas jsme se divili, co všechno musí dospělí v práci zvládnout. Asi nejvíce nás bavilo uklízení – utírání stolečků, zametání, vytírání mopem, no prostě to, co dělá naše paní Karinka. Úřad práce nám nabízel zaměstnání, tak jsme byli chvíli vedoucím restaurace, chvíli prodavačkou. Oblíbená je i role učitelky, to napodobujeme naše holky, rozdáváme rozkazy, napomínáme ostatní děti, když nedodržují pravidla, všichni ostatní nás musí poslouchat – no, paráda. Trochu nám dělalo potíže vysvětlit, co dělají v práci naši rodiče. Prostě pracují!!! Dokážeme krásně přiřadit náčiní a nářadí k obrázkům povolání, dokonce je vytleskáme a skoro všichni určíme, na jakou hlásku začínají. Paní učitelky na nás někdy mluví zvláštní řečí /hláskují krátká slova/. Ne vše jim rozumíme, ale my to do konce roku zvládneme. Můžete to na nás vyzkoušet i doma. Je to legrace, jako bychom byli mimozemšťani.

Naši velcí kamarádi se byli podívat ve velké škole, co je po prázdninách čeká. Školáci pro ně připravili super program, tak se my - malí těšíme na příští rok – TAKY CHCEME!!!!

A už nám skončilo plavání, dostali jsme vysvědčení – samé jedničky s hvězdičkou.

Pak nás čekala velká legrace – karneval. Rodiče nám pomohli vyzdobit třídu, mamky z nás udělaly piráty, kostlivce, princezny, žraloka, čarodějnice, víly, různé superhrdiny z akčních filmů, byl mezi námi i policista, ten se postaral o pořádek na akci. Všichni jsme zapózovali na předváděcím mole, holky kroutily zadečky – no, úplné modelky. Pak jsme hráli spoustu zábavných soutěžních her, vůbec nešlo o to, kdo vyhraje, moc jsme se nasmáli. A hlavně jsme si zatrsali s MÍŠOU. Závěr – dobrůtky, které jsme si nanosili, zmizely ze stolu rychlostí světla.

A co nás čeká v březnu?

• Půjdeme si něco pěkného vytvořit do korálkovny

• Přijdou strážníci a budou nám něco moooc důležitého vysvětlovat

• JARNÍ PRÁZDNINY – HURÁ!!!

• 20.3. se koná POHYBOVÝ FESTIVAL, zatím trénujeme, doufáme, že někoho z nás vyberou

• 21.3. bude jarní focení /viz plakáty na dveřích/

• 27.3. se sejdeme ve třídě, budeme hrát společenské hry, bystřit mozek, logicky myslet a seznámíme vás s projektem CHYTRÉ HLAVIČKY, který nás bude provázet celý rok 2024.

Vaši Rákosníčci

Zapsala Simča M.

Těšíme se na jaro!!!

Počasí si s námi pořád hraje, když sundáme zimní obrázky, nasněží, začne fičet a my musíme ze skříní vytahovat bundy a sněhule.

Hned na začátku měsíce nás navštívily strážnice, poradily nám, jak se správně zachovat, když nás osloví cizí člověk nebo na nás zaútočí pes. Taky jsme se dozvěděli, na koho se obrátit, když se ztratíme třeba v hypermarketu a názorně jsme si ukázali, co nesmíme udělat, když najdeme injekční stříkačku nebo lahvičku s pitím.

Na druhý den jsme vyrazili do KATLASU-korálkovny, vyrobili jsme si bylinkovou svíčku a voňavý pytlík.

Pak si většina z nás odpočinula – školáci měli jarní prázdniny, tak jsme se přidali a vyrazili k babičkám, s rodiči na hory nebo do termálů.

Pohybový festival dopadl skvěle, Sebík pro naši školku vyskákal z místa do dálky stříbrnou medaili. Celkově jsme se jako školka umístili na 11 místě.

V březnu jsme taky tvořili novou vyzdobu do galerie na téma CHYTRÉ HLAVIČKY, vytvářeli pomůcky rozvíjející logické myšlení a matematickou gramotnost. Tak se běžte kouknout.

Ve třídě jsme si vytvořili minizahrádku, zasadili semínka řeřichy, ředkviček, pažitky, teď budeme sledovat, jaký zázrak se stane díky teplu, světlu a vodě.

Celý měsíc jsme si zpívali o jaru, tvořili zahrádky s přesným počtem a velikostí rostlin A úplně sami jsme si nadekorovali velké vajíčko. 

Strašně se těšíme na akci s rodiči, paní učitelky přitáhly spoustu chytrých hraček, stavebnic a společenských her, tak jsme zvědaví, jestli nad rodiči zvítězíme.

A pak už hurá, VELIKONOCE!!!!

V dubnu:

22.4. – schůzka s rodiči dětí, které se přihlásily na pobyt v přírodě

23.4.– zase přijdou strážnice a poví nám něco o silničním provozu a bezpečnosti na silnici

23.4. – DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ rodiče a děti, které nastoupí v září do školky

24.4. – akce s rodiči – obrázek do rámečku na schodišti – buď vytvoříte ve třídě, můžete i tvořit doma

Koncem dubna se zase ozveme, posíláme sladké pusy, vaši RÁKOSNÍČCI.

Zapsala Simča M.