V září jsme v Rákosníčku zbyly jen 4 děti, ostatní kamarádi jsou už ve škole v první třídě. Sice nám tu trochu chybí, ale už máme kamarády nové. Nejsou vlastně až tak noví, protože jsme se s většinou z nich potkávali ve scházecí třídě v Bobku.

Na začátku jsme se seznamovali se jmény kamarádů ve třídě, připomínali jsme si pravidla třídy, kruhu, v umývárně, v šatně, kam ukládat hračky a ostatní věci (stále si vše musíme připomínat 🙂). Také jsme si povídali, kde jsme trávili prázdniny. 

S novým školním rokem přichází i podzim a s ním dozrávání a sklizeň ovoce a zeleniny. Naše paní učitelky i my děti jsme si do třídy přinesli různé ovoce a zeleninu a vytvořily z nich pěknou výstavku. Třídili jsme, poznávali, počítali, přiřazovali a ochutnávali. Zažili jsme i spoustu legrace - vystupovali jsme na schůdky a dělali, že trháme jablíčka, potom jsme je přenášeli ve dvojicích na malém koberečku, hráli si na traktory s vlečkou, stříhali, lepili, tvořili, z brambor jsme vyráběli bramborovou tiskárnu, kterou jsme využili při tvoření podzimního stromu s ovocem a dělali mnoho dalších zajímavých věcí, které pro nás vymýšleli naše paní učitelky. Naučili jsme se i nové písničky a básničky.

Písničky:

Schovávaná s jablíčkem  

Ukaž se mi jablíčko!

Neukážu Ančičko,

schovám se ti za lupen,

hledej si mě celý den!

Už tě vidím jablíčko,

já chci dolů Ančičko,

zima je mi, zebe mě,

skočím dolů, chyť si mě.

Kopu, kopu brambory

Kopu, kopu brambory,

mám jich plné komory,

uvařím je na loupačku

pozvu na ně naši Kačku,

//: ta se bude mít ://

Kopu, kopu brambory,

mám jich plné komory,

uvařím z nich hrnec kaše,

pochutná si na nich Vašek,

//: ten se bude mít ://

Báseň

Nesla si Evička jablíčka v košíčku

Potkala Pepíčka, měl novou čepičku.

Pepíčku, Pepíčku, půjč mi tu čepičku

Půjčím ti Evičko, až mi dáš jablíčko.

Prima také bylo, že sluníčko svítilo a hřálo skoro jako v létě a my mohli chodit ven vydovádět se na zahradě, na dopravním hřišti, na terasách, stavět z písku nebo tvořit z dřívek v altánu. Doufáme, že nám počasí ještě nějakou dobu vydrží.

Co nás čeká v říjnu? 

Budeme si povídat o podzimu v lese, barvách podzimu a bezpečném chování na silnici.

Zapsala: Jitka Gniadková

Stanislava Viktorinová

Červená se zlatou a troška rudé,

copak to, malíři, copak to bude?

V krajině kolem nás, všude tady

zamíchám barvičky dohromady!

Tato písnička se nám moc líbila! Zpívali jsme ji i rodičům, když si za námi přišli jedno odpoledne pohrát a podívat se, jak nás to v té školce baví. Postavili s námi parádní stavby, zahráli různé hry, a protože jim to tak šlo, dostali od nás sladkou odměnu- bonbon. Bonbonů máme opravdu dost, protože jsme v říjnu slavili několikrát narozeniny a zatím jsme je nestihli všechny sníst.

Malíř podzim začal malovat svým štětcem a my jsme se k němu s radostí přidali! 

Malování a tvoření máme dost rádi, a tak nám přišla vhod také kaštanová nadílka.  Z kaštanů a špejlí jsme si vyrobili malého kamaráda “Kaštánka”,podařily se nám také zvířátkové postavičky, sestavili jsme i kaštanové číslice. Některé z nich už pojmenujeme, dokážeme napočítat tolik kaštanů, kolik řekne paní učitelka a vůbec se nespleteme (když dáváme pozor)!

Líbila se nám i soutěž v přenášení kaštanů na lžičce. Museli jsme se u toho pořádně soustředit! Někteří z nás se to zatím teprve učí, ale paní učitelky nás pochválily za naši snahu a chuť soutěžit. 

A protože nám počasí přálo, mohli jsme tvořit, kreslit a hrát si i venku. Nezapomněli jsme také vyčistit a připravit náš vyvýšený záhon na zimu. O hrábě a hrabání barevného listí byl velký zájem. Tak snad si to hrabání ještě do zimy užijeme!

Rádi si taky hrajeme na dopravním hřišti. Dost jsme ale museli přemýšlet nad názvy dopravních značek. Pořád se nám to plete!  Možná by nám pomohli dospěláci, se kterými jezdíme často autem na výlety. Občas se ale na výlet vydáme i vlakem! A o něm jsme se taky naučili jednu básničku:

Jede si vláček, jede si

přes pole, louky, přes lesy.

Když se mu chce, tak zatroubí

a my s ním jedem na houby.

Uprostřed lesa stanička…… - ale proč by to měla paní učitelka celé psát? Vždyť my to umíme! Tak vám to pěkně řekneme sami!!!

Ještě něco málo o tom, co nás čeká v listopadu:

• vánoční focení

• divadlo

A málem bychom zapomněli- v tělocvičně bylo taky fajn!!!

Zapsala: Jitka Gniadková

Stanislava Viktorinová

Začalo to v Divadle loutek Ostrava. Viděli jsme představení o vose Marcelce, které nenarostla křídla, a tak měla na létání letadélko. Ale to se jí rozbilo a ona hledala pomoc u lesních zvířátek. Moc se nám líbilo představení i celé divadlo! No a protože jsme si to chtěli také vyzkoušet, jak se takové divadlo hraje, tak jsme si půjčili moc hezké divadelní kostýmy v naší školce, a zábava mohla začít! Trochu se nám ty pohádky pletou, ale Karkulku s vlkem, babičkou a  myslivcem jsme zvládli na jedničku! Dokonce jsme dokázali postavit i jeviště s kulisami, hlediště s očíslovanými sedadly- no prostě jako v opravdovém divadle.

Ale nemůžeme hrát jenom divadlo! Čekalo nás mnoho další zábavy. Tak třeba cvičení ve velké tělocvičně základní školy. Tam jsme se pořádně vyřádili! Mají tam i obrovskou kozu (bez rohů), kterou jsme zkoušeli přeskočit. Asi budeme muset ještě trochu vyrůst, abychom ji nemuseli jen přelézat. Nám to však vůbec nevadí, protože v naší školce máme takovou menší “kozičku”, a tu hravě zvládneme! Trénuje nás přece sokol Pepík! S ním cvičíme,  a plníme úkoly i v pracovních sešitech. A naši rodiče nám s tím určitě rádi pomohou. Byli se za námi ve školce podívat a je jim asi jasné, že to tričko a kraťasy nebo tepláky na cvičení ve velké překážkové dráze prostě potřebujeme! A určitě to pro ně nebude těžký úkol, když s námi zvládli jedno odpoledne dokonce i vydlabat dýně. Byla z nich parádní výzdoba na školní zahradě. Jenomže tu brzy vystřídala bílá peřina. Měli jsme z ní velkou radost a hned jsme zkoušeli postavit malé sněhuláčky. Některým se však brzy promočily rukavice. Musíme rodičům připomenout, že sněhu bude stále více a my potřebujeme rukavice, které něco vydrží!

No a kromě sněhu, Mikuláše a cvičení ve velké sportovní hale na Dubině, nás v prosinci snad čekají taky Vánoce! Už se moc těšíme na dárečky, světýlka, cukroví…A mezitím někteří z nás začnou 8.12. chodit do plavání. Tak doufáme, že se na to vánoční odpoledne s rodiči (19.12.) stihneme naučit alespoň nějakou koledu! A kdyby ne, tak nám to naši určitě prominou! Vždyť to čekání na Ježíška nám dá v prosinci ještě pořádně zabrat!

Tak zase v prosinci ahoooj!

Zapsala: Simona Maršová